Kontakt

Telefon: 607 219 916

Email:

Facebook: výtvarná skupina R98

 

O autorovi

Emil Pejša se narodil 25. 4. 1955 v Teplicích. Od konce 70. let se účastní na různých happenincích a bytových výstavách. Nejznámější na severu čech se stalo Zírání pořádané Petrem Vránkem. Osudovým setkáním s Pavlem Kremlem a Eduardem Vackem začíná letitá spolupráce ve výtvarné skupině Terč. Již první výstava, která měla být 16. 8. 1985 v Malé zámecké galerii, byla z moci úřední zakázána před vernisáží. Nepomohlo ani ocenění v soutěži AMO 1985, ve které autor získal 3. místo v oboru plastika. Teprve rok 1988 se stal odrazovým pro velkou škálu výstav. Svá díla uvedl ve městech severočeských a dostal se s nimi až do Rigy v roce 1989. Do Rakovníka se přestěhoval roku 1990 a skupina Terč obohatila toto město svou společnou výstavou již o čtyři roky později. Další rok je Emil Pejša již plně zapojen do kulturního dění města a výsledkem je logo Rakovnické mansardy a první střelecký terč. Od léta 1996 se účastní mezinárodního sympozia Křivořezání spolu s dalším přítelem Liborem Daenemarkem. Roku 1998 se stává součástí volného sdružení rakovnických výtvarníků R 98. Od toho se odvíjí spolupráce s R. Ch. Skleničkou a galerií Špejchar. Obrazy a kresby, které vytvářel na počátku, rozšířil z donucení Terče i na dřevěné plastiky, které již po roce vytváří dobrovolně a velkou radostí. Jeho díla dnes najdeme nejen v soukromých sbírkách u nás, ale také Anglii, Belgii, Holandsku, Německu a Slovensku.

Tvorbu Emila Pejši nejlépe charakterizují slova, zveřejněná u příležitosti jeho výstavy v Rakovníku, dne 14. 3. 1997:

Emil Pejša dnes zaplnil tuto prostoru svými vitálními objekty. Jeho doménou, jak je patrné, je zejména dřevo. Dřevo, stejně jako keramika, len, lýko a další přírodní materiály jsou člověku nejbližší, neboť jej provází od nepaměti, jsou součástí jeho dějin. Již na první pohled můžeme spatřit profesionální zpracování materiálu, který je mu něčím víc než pouhou materií, jehož se zmocňuje s rutinou, nebo s pouhým řemeslným postojem. Je to bezmála erotický postoj, který nutí jeho podvědomí, ovlivňující tvůrčí proces formování materiálu, zaobírat se oblostí tvarů. Emil Pejša tak hnětouce objekt od surového stavu k erotické oblosti, hněte spolu v podvědomí svoji představu toho co nás těší a osudově přitahuje. Je-li nejdokonalejším tvarem koule, pak všechny libé tvary jsou od koule odvozené. Proto člověk nachází v pohledu potěšení a raduje se z dotyku koulí a polokoulí, jež nachází v rozličné podobě v zadcích, prsou, ramenech a kolenou, ale i mnohde jinde. Je pozoruhodné, že renesanci záliby v těchto tvarech, dokumentuje současná doba například také moderním designem automobilů, jež v sobě slučují principy rychlosti, nebezpečí a nebojme si to přiznat - erotické krásy. U Pejši však může mít tento trend návratů k smyslovému vnímání také podobu kapky, či antropomorfního příslibu, teprve se rodícího očekávání. Hrubou materii tak Emil Pejša postupně dovádí skrze metamorfózy podvědomého freudovského procesu očisty a vnitřního erotického vyrovnávání k etapám bytostných přeměn, přetvářejíce ve svých rukách objekt tak, aby v poslední fázi tvorby opustil jeho ruce pouhý erotický náznak. Arciže by mohlo být řečeno mnohem více! Byli bychom však ochuzeni o imaginativní prvek vlastní představivosti, která může v některých jednotlivých případech překonat i smělé vize autorovy.

Příslušnost Emila Pejši ke skupině Terč není nahodilá, ani náhodná. V jeho díle lze vytušit fenomén patafyzičnosti zvláště v ironii a perziflážích, kterými směle potírá banalitu a ovšemže i všudypřítomnou pitomost. Společenství je pro něho víc než individualismus, neboť člověk se může nejlépe smát v kolektivu. Nejen, jak již bylo řečeno obecné pitomosti, nezřídka přestrojené za kult pseudomesiášství, ale také i sám sobě a svému odrazu na dně právě dopité sklenice suchého Martini, nebo levné zednické u nálevního pultu zaplivané hospody. I v tom se zračí něco z Jarryho krále Ubu, nebo Faustrola, jejichž jsme všichni víceméně zdařilými potomky.

Eduard Vacek

Nette Framework powered